4. 7. Cesta kolem Rožmberka přes Chlum a Suchdol
3. 7. Příjezd do Třeboně
         Probouzíme se po sedmé hodině ranní. Venku je krásně, a tak se jdeme rychle ošplíchnout, vyčistit zoubky a už se pracuje na snídani. Mareček je expert přes čajík, já zase přes jídlo, a tak to nám to dohromady dává dobrou snídani.
         Ještě se podívat do mapy a razit na výlet. Mareček ještě rychle fotí velkou mapu v kempu a už můžeme vyrazit. Naše první cesta vedla do Třeboně, kde hned nastal rozkol názorů o tom, kudy že to vlastně máme jet?








         Mareček nehodlal přijmout myšlenku, že vím, kudy pokračovat a že už to tu „trošku“ znám. No nic… po chvíli, kdy se před námi objevila cedulka s místem, kam jsme chtěli jet, už Mareček věděl, že se nemožné stalo skutečností a že jeho Lenička má pravdu.
Pokračovali jsme tedy v klidu dál směr Rožmberk, odkud následovala cesta do Chlumu u Třeboně.














          Jelikož je období záplav, řeka Lužnice je velmi rozvodněná. To jsme si vyzkoušeli i na vlastní kůži, kdy nás nechtěla pustit dál v naší cestě. Jenže my jsme kabrňáci, a tak nás jen tak nezastrašila. Proto jsme zuli botky a už si to štrádíme asi 50 metrů vodou, která dříve bývala suchou cestou.
          Osvěžení to bylo velmi příjemné! Jako jediná závada se ukázali komáři, kteří na nás okamžitě začali útočit, vědomi si toho, že nemáme uniku. (Mimochodem, musím vyjádřit přesvědčení, že komáři to mají velmi dobře spočítané. Útočí velmi chytře a zákeřně - v hejnech, a proto se člověk nemá šanci ubránit. Tudíž tímto způsobem se vždy najde některý, který se dočká vytoužené obživy.)









          A jsme ve Chlumu. Tady jsme to na chvíli zapíchli a dali si obídek. Také jsme si ho řádně zasloužili. V hospůdce byli moc milí, a tak mi udělali i dle mého přání kuřecí steak na vodě s brambůrky, což normálně v nabídce nemají. Mareček si objednal špíz s bramboráčky. Zkrátka kalorickou bombu, ale vypadal vcelku spokojeně, takže bomba asi bodla
.
           Asi po hodince už jedeme zase dál do Suchdolu nad Lužnicí, kde si kupujeme do naší rozsáhlé sbírky turistickou známečku.
           Obloha se začíná kabonit. Tváří se, jako by za chvíli měla přivítat bouřku. A jelikož musíme ještě asi pět kilometrů jet lesem, začínám se bát, že buřina nás opravdu navštíví.
           A tak uháníme o sto šest, už je slyšet hřmění. Nakonec se ale před námi objevuje vesnička, a proto ihned míříme k autobusové zastávce. Jenže bouřka se točí okolo a ne a ne přijít, a tak na lavičce vyčkáváme, co se bude dít dál. Mareček mezitím na mém rameni usnul jako miminko.








          Bouřka nakonec přímo k nám nedorazila, jen se prohnala kolem. Spadlo pouze pár kapiček, a proto zbaštíme svačinku a razíme ku Třeboni. Cestou ještě zmákneme nákup v Plusu a za nedlouho už se ocitáme v kempu. Na tachometru na nás svítí 70 km.
          Ještě musíme uvařit polívku, kterou jsme si koupili a za pár okamžiků už ležíme ve stanu. Vůbec nám nevadí, že je asi osm hodin. Hezké sny!
5. 7. Za Janem Žižkou do Trocnova
Leniččino ráno s mapou.
Jak ten čaj dobře chutná.
Pořádek jsme v autě moc neměli, ale moc nás to netrápilo.
Třeboňsko - nádherná krajina.
Sluníčko nám přeje, tak hurá do přírody.
Ale Mare, toto ještě není Rožmberk.
Lenička z ptačí perspektivy.
Výpusť z Rožmberka - byl to hukot.
Rožmberk
Příroda v okolí Rožmberka.
Na cestě od pomníku Emy Destinnové.
Rozvodněná Lužnice - Nová řeka
Ještě že nám svítí sluníčko.
Na cestě do Chlumu u Třeboně.
Vodní překážka - žádný problém.
Tedy až na ty komáry.
Nádhera CHKO Třeboňska.
Na obědě v Chlumu.
Na obědě v Chlumu.
A máme známku ze Suchdolu nad Lužnicí.
V obci Cep jsme se zastavili kvůli bouřce, která nepřišla.
Tak dost odpočinku, jedeme.
Poslední zastávka v Doubí u koní.