28. 12. 2009 - 2. 1. 2010 Novoroční pobyt na chatě v Mariánské

          Letošní rok jsme se, stejně jako vloni, Silvestr rozhodli strávit v Krušných horách na chatě v obci Mariánská. Z loňského roku už jsme věděli, co se dá od pobytu očekávat, a tak jsme se už od léta, kdy jsme chatu objednali, nesmírně těšili. V průběhu týdne se k nám navíc připojili rodiče Leničky, takže jsme oslavili příchod nového roku společně.
          Příjezd na Mariánskou nás nijak nepřekvapil, všude byl sníh a hlavně krásná příroda. V chatě jsme se zabydleli rychle a už, už jsme se těšili na první výpravy. No, a protože s námi byl Bertík (jak jinak :-) ), hned jsme také prošli okolí a podívali se, kolik vlastně sněhu je. Druhý den ráno mrzlo, až praštělo, tak jsme vyvenčili hafa a zalezli zase do chaty. Tam mezitím začínalo být už příjemně, neboť jsme topili celou noc. Rozhodli jsme se s běžkováním ještě chvilku počkat, třeba bude lépe. Zatím se Lenička učila na nadcházející zkoušky a já opět něco ťukal do počítače s občasným přikládáním do krbu. S tím lyžováním jsme to ale moc nevychytali, od dalšího dne byla obleva, a tak už namazané lyže odpočívaly v garáži a nakonec tam také zůstaly až do našeho odjezdu. Škoda.
          I když nám letos počasí moc nepřálo, našli jsme si jiné aktivity. A to doslova i do písmene. Ještě, než přijeli Ruda s Mílou, prochodili jsme známé i neznámé okolí (Nové Město, okolí sjezdovek, k bývalému dolu Adam...). Samozřejmě, že všechny cesty s námi absolvoval i náš čtyřnohý přítel.
          Jakmile jsme se rozšířili, bylo na chatě ještě veseleji. Každý večer jsme vytáhli Aktivity a zkoušeli naši nervovou soustavu, co vydrží. Byla to fakt zábava a většinou jsme se hodně nasmáli. Nakonec i Silvestr byl ve znamení Aktivit a částečně televize. Zkrátka byla zábava. O půlnoci jsme se šli podívat na ohňostroj a chvilku si ještě povídali.
          Na Nový rok jsme si, po "brzkém" probuzení, naplánovali prohlídku Karlových Varů. Bertík měl jít zprvu s námi, ale nakonec zůstal v teple chaty. Vary nás překvapily množstvím ruských nápisů a počtem stejně mluvících lidí. Takže je to pravda, že toto už skoro není české město. Prohlídka byla nakonec celkem hezká (dokonce i chutná - koupil jsem Lázeňské oplatky). Dvě hodiny ale stačily a už jsme se zase těšili do tepla. A taky na Bertíka a nějakou tu čočkovou baštu.
           Týden na horách utekl jako voda a nezbývalo nic jiného, než zase zabalit a vydat se domů do Žatce. Ještě poslední procházka před nasednutím do auta a můžeme vyrazit. Kupodivu v den odjezdu začalo sněžit. No, nedá se nic dělat, třeba příště bude lepší počasí. A snad také lepší cestování - z neznámých nám důvodů netopilo auto skoro celou cestu. Ještě, že jsme to přežili bez úhony a nakonec před Žatcem se umoudřilo a začalo zase topit.