4.8. ZE STAŇKOVA DO TELČE

I přes noční radovánky s Jihlavou vstáváme kolem šesté. Všichni ještě spí, i Jihlaváci. Koukáme na oblohu, jak se po ní honí oblačnost. Sem tam se ale ukáže i modrá barva. Moc nespěcháme, protože se snažíme usušit věci, které nám v noci opět zmokly.  Uvažujeme, co podnikneme dál. Dnes má být naposledy krásně a další dva dny má lít.
3.8. Z HORNÍ STROPNICE DO STAŇKOVA
Ještě si tedy vaříme čaj a po deváté míjíme bandu z Jihlavy a boční brankou opouštíme kemp. Cestu volí Mareček přes Chlum, ať si ještě užijeme Třeboňsko. V Chlumu kupujeme sladkosti a míříme směrem na Lutovou. Až teď se můžu konečně vyčůrat. Na křižovatce se zastavujeme a Mareček zjišťuje, že jsme někde úplně jinde, než jsme měli být. Lutová je ještě 8 kilometrů. Jedem tedy podél rybníka Starý Kanclíř, kde na chvilku stavíme, abychom zavolali domů, jaké bude počasí. Dostáváme potvrzení, že má lít, a tak se nakonec rozhodneme, že pojedeme do Telče už dnes. To ale znamená ujet něco kolem 90 kilometrů.
Přestáváme tedy kroužit po Třeboňsku a najíždíme na původní trasu. Lutovou projíždíme a míříme na Žíteč. Tam ale narážíme na objížďku. Jedem přes pole. Ostatní cyklisté jako slepci na za námi. Stačilo se jen podívat lépe a mohli jet po pěkné cestě :-).

Nicméně protože toho ještě nemáme dost, dáváme si ještě malou zajížďku a po dvaceti kilometrech se konečně napojujeme na plánovanou trasu. Jedeme teď po cyklo číslo 322, opět podél hranic. Cesta utíká rychle a menší stoupání nás nemůže rozházet. Za chvilku se ocitáme u nejsevernějšího bodu Rakouska a u hotelu Peršlák.
V Novém Vojířově se chceme najíst. Mareček má hlad. Bohužel Nový Vojířov míjím, a tak nastávají dohady o jídle. Nakonec břicha naplníme na odpočívadle kousek za ním. Odtud vyšlápneme kopeček a sjíždíme do Nové Bystřice. Na náměstí nakoupíme dlabanec a nezbytnou známečku.
5.8. UKONČENÍ V TELČI
20. 7. - 5. 8. 2010 Cykloputování ze Žatce do Telče
Poté zamíříme do oblasti České Kanady, tedy na Landštejn. Asi pět kilometrů jedem po hlavní, ale je dost široká, takže je to v klidu. Jedeme rychle. V obci Klášter odbočujeme na Landštejn a stoupáme. Ne však tak dlouho, jak později klesáme. Po dlouhém sjezdu je to trochu nahoru a už jsme u hradu. Jen nám dalo trošku zabrat dostat se přímo před brany.
Já čekám. Mareček jde dovnitř. Kupuje si známku a dělá rychloprohlídku hradu. Mezitím prochází paní kolem našich kol a zavadí o ně. Kola, stejně jako domino, popadají. Nějaký kolemjdoucí mi je pomáhá zvedat. Dává mu to pěknou práci, protože jsou opravdu těžká. Za chvilku se vrací Mareček. Je kolem půl třetí a my zase trošku měníme trasu.
Do Českého Rudolce nejedeme před Staré Město pod Landštejnem, ale po cyklo 1115 směr Kunžak. Ze silnice brzy odbočujeme na lesní cestu, která se za chvíli mění  v polní. Cesta je krásná a místo šlapání nahoru jedeme po rovince.

Od Matějovic jedeme pěkný sešup dolů do Českého Rudolce. Tady okukujeme ruinu jménem Malá Hluboká. Škoda, že není opravená, protože by stála za to. Odtud stoupáme na Lidéřovice a už nejedeme do Peče, ale rovnou na Toužín. Za Lidéřovicemi máme štěstí, při předjíždění se málem srazí auta. Trošku nám zatrnulo, a tak raději uhýbáme na cyklo do Toužína. Moc hezká trasa to není, ale lepší než po hlavní silnici. Nad Toužínem už vidíme Dačice.
Připadáme si už jako doma. Máme kolem 70 kilometrů. Dojíždíme tedy podél nemocnice do Dačic, a protože ještě nemáme známku, zamíříme k zámku. Před ním se složíme na lavičku a večeříme. Před půl šestou jsme zase na kolech. Jen jsme malinko vytuhli.
Trasu Mareček zná, a tak nemůžeme zabloudit. Myslím, že Mareček se trošku děsí kopců, které zná. Já vím, že dneska už nás nic nemůže rozhodit. Jedem přes Kostelní Vydří na Zadní Vydří. Kopce jsou vydatné, ale horám se nemůžou vyrovnat. Při sjezdu do Kostelní Myslové vidíme náš poslední kopec. Pomalu ho zdoláváme.

Před námi se objevuje Telč. Po patnácti dnech, čtrnácti dnech jízdy jsme u cíle. Sjížíme na Staré Město, ale protože ještě chceme zaokrouhlit kilometry, dáváme si ještě čestné kolo okolo Telče, než dorazíme do cukrárny.

A jsme tu. Na tachometru máme rovných 90 kilometrů, celkem 770 :-) Musíme se pochválit.  Jsme dobří. Příští rok to musíme zopakovat.